RED MEANS GO. SO WHAT'S STOPPING YOU?

David Minh Pham je český content creator a kreativní marketér, který si na sociálních sítích buduje vlastní prostor na pomezí módy, make-upu a popkultury. Jeho tvorba vychází z přesvědčení, že styl nemá pevně daná pravidla a že oblečení může být mnohem víc než jen každodenní volba outfitu. Je způsobem, jak vyjádřit svou osobnost, náladu i odvahu být jiný.

Do světa tvorby obsahu se přitom nedostal přímočarou cestou. Přibližně šest let se věnoval marketingu a původně snil o kariéře marketingového ředitele. Když se ale ocitl na profesní křižovatce, rozhodl se využít své zkušenosti pro vlastní projekt. Tak začala jeho cesta na sociálních sítích, kde dnes prostřednictvím módy, make-upu a autentického obsahu inspiruje ostatní, aby se nebáli vystoupit ze své komfortní zóny. Pozornost vzbudila také jeho série líčení v pražském metru, kterou chce přispívat k normalizaci make-upu u mužů a bourat zažité stereotypy.

V rámci HUGO RED MEANS GO jsme se Davida zeptali, co pro něj znamená odvaha, jak si hledá vlastní styl a proč se vyplatí jít si za svými sny, i když cesta není vždy jednoduchá.

01. co pro tebe znamená Red Means Go ?

Pro mě Red Means Go znamená především odvahu jít si za svým, vystoupit ze své komfortní zóny a nebát se dělat věci po svém, i když to může být občas stresující, náročné nebo nejisté. Věřím, že všechno začíná malými cíli. Vždycky se snažím stanovit si něco, čeho chci dosáhnout, a jakmile se mi to podaří, posouvám své hranice zase o něco dál. 

Z malých cílů se postupně stávají větší a větší sny. Nezáleží na tom, jestli jejich dosažení trvá týdny, měsíce nebo roky. Důležité je nevzdávat se a věřit tomu, co děláme. 

 Protože pro mě Red Means Go není jen o odvaze začít, ale především o odvaze pokračovat, i když cesta není vždy jednoduchá. 

 

02. jaké to je být mladým umělcem v dnešní době?

 Být mladým tvůrcem v dnešní době podle mě znamená čelit obrovskému tlaku na úspěch. Svět sociálních sítí je dnes velmi přesycený a člověk má často pocit, že musí neustále přicházet s něčím novým, být relevantní a především zapamatovatelný. Mým mottem ale vždycky bylo snažit se vyčnívat, být trochu jiný a hlavně zůstat sám sebou.
Proto se rád posouvám mimo svou komfortní zónu a snažím se budovat vlastní identitu, ať už prostřednictvím tvorby, make-upu, nebo módy. Myslím si, že jsem si postupem času našel svůj osobitý styl.
Někdy může být extravagantní, jindy zase minimalistický a klidnější. Vždycky ale odráží to, jak se zrovna cítím. Nechci se oblékat nebo tvořit podle toho, co ode mě očekává okolí, ale podle toho, co skutečně vystihuje mě samotného. 

Právě proto jsem letos vytvořil i svou vlastní sérii, ve které se líčím na veřejnosti, konkrétně v pražském metru. Chtěl jsem tím nejen normalizovat make-up u mužů a bourat zažité stereotypy, ale především ukázat, že bychom se neměli bát být sami sebou ani na veřejnosti, kde nás ostatní mohou pozorovat nebo soudit.

Věřím, že právě autenticita je dnes jednou z nejdůležitějších věcí. Protože být úspěšný je jedna věc, ale být úspěšný a zároveň zůstat věrný sám sobě je pro mě mnohem důležitější. 

 

 

03. Cítil jsi někdy tlak jít cestou, kterou od tebe společnost očekává?

Ano, a upřímně, hlavně na začátku jsem ten tlak cítil opravdu hodně. Moje rodina zpočátku vůbec nechápala, co vlastně na sociálních sítích dělám a proč se tomu chci věnovat.
Často jsem slýchával, že bych měl raději pokračovat ve studiu nebo si najít stabilní zaměstnání. Po maturitě jsem se ale rozhodl ve studiu nepokračovat a vydat se vlastní cestou. Paradoxní na tom je, že jsem se nikdy původně nechtěl stát content creatorem.

Vždycky mě fascinoval marketing a mým snem bylo jednou vést vlastní marketingový tým a pracovat jako marketingový ředitel. Marketingu jsem se věnoval přibližně šest let, ale když jsem následně skončil v práci, nastalo období, kdy jsem se cítil opravdu ztracený a nevěděl, kam dál směřovat. Tehdy mě napadlo, proč vlastně nevyužít všechno, co jsem se za ty roky v marketingu naučil, sám na sobě? A právě tak začala moje cesta na sociálních sítích.

Pro mou rodinu to bylo zpočátku něco úplně neznámého. Měli spoustu otázek a pochybností, protože jsem se rozhodl vydat cestou, která neměla žádnou jistotu ani předem daný směr. Dnes je ale všechno jinak. Moje rodina se postupně stala mou největší podporou a jsem za to nesmírně vděčný. 

 A co mi pomohlo zůstat věrný sám sobě? Jednoznačně moje cíle. Vždycky jsem si nastavoval velmi ambiciózní, někdy až absurdně náročné cíle. Ne proto, abych na sebe vytvářel zbytečný tlak, ale protože mě baví překonávat vlastní hranice a mít neustále něco, za čím si můžu jít. Možná nikdy nebudu mít úplně tradiční a jistou životní cestu. Ale myslím si, že právě ta nejistota, spontánnost a občasný chaos jsou věci, které mě na mém životě vlastně baví nejvíc.

Nikdy totiž nevím, co mi přinese zítřek, a právě to je na tom pro mě krásné.